Za Schalke sice odehrál v přípravném duelu s Twente Enschede ( 0:0) celých devadesát minut, nadšený však moc nebyl. " Mám z toho smíšené pocity", svěřil se po svém debutu Jan Morávek, který do německého Schalke 04 přestoupil před pár týdny z Bohemians 1905.
Proč máte smíšené pocity?
" Odehrál jsem sice jako jeden z mála celý zápas, jenže na pozici pravého beka. Tohle místo mi není moc vlastní. Ovšem já vím, že to musím odmakat na jakékoliv pozici a nesmím se koukat na to, kde to bude."
Jak jste se v obraně vůbec ocitl?
" Na mojí pozici je strašně moc hráčů, je tam přetlak i na tréninku. Tak mě zkusili na beka a Maghatovi jsem se tam asi líbil. Asistent trenéra mi totiž vzkázal, že to bylo dobré. No a dali mě tam i do zápasu, řekli mi ať si tam vzadu odvedu svoji práci a snažím se i zaútočit."
Myslíte, že jste to v defenzivě zvládl?
" Zápas byl proti Twente, které patří k tomu lepšímu v holandské lize, bude hrát i poháry. Když se na to kouknu z tohohle pohledu, tak jsem to zvládl. Nijak jsem tam nehořel. Jenže moje pozice to není."
Přesto, myslíte, že se z vás v Schalke stává obránce?
" Pomalu se bojím, že mě tady už tak začínají brát. Ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Jsem v situaci, kdy si nesmím vybírat, nesmím na to koukat, musím makat na tréninku a věřit, že se v budoucnu posunu na svoje místo."
Na beku se tedy dobře necítíte?
" Tam by se asi necítil nikdo, kdo by byl na mém místě. V životě jsem v obraně nehrál. Ale teď tam jsem skoro na každém tréninku. Snažím se vašk dělat to, co bek dělat má, zavírat prostory a řídit trochu spoluhráče. Pokouším se hrát i dopředu. Ovšem co vám mám povídat, nejsem v jednoduché situaci. Vím to a musím zatnout zuby."
Ovšem pokud byste v bundeslize nastupoval v základu, byť na pozici beka, to by vám asi nevadilo, ne?
" To jsme hodně přeskočili. Navíc pravého obránce tady kope Rafinha a musím si přiznat, že protlačit se přes něj by asi nešlo. bylo by to hodně hodně složité. Je nás tady celkem třicet, na pozici středního záložníka třeba osm lidí a to ještě máme nějaké zraněné. S konkurencí jsem počítel, ale to je skutečně obrovské číslo."
Kouč Magath je proslulý tvrdou fyzickou přípravou, překonala realita vaše očekávání?
" Je to opravdu dřina. Náš den probíhá tak, že v sedm se vstane, v půl osmé se jde na výběh, který trvá hodinu a je v lese. Není to takový ten výběh, kde se dvacet minut běží a pak je nějaké protažení. Tady se běží hodinu v lese a pak ještě následují gymnastické cviční na posilování břicha a jiných partií. Pak se nastoupí do autobusu, jede se na snídani a tři čtvrtě hodiny je další trénink."
To dostáváte slušně zabrat.
" Ano. Ten další trénink je herní, ovšem velmi náročný. Intervaly při hrách jsou hrozně vysoká čísla. Hrajeme třeba půl hodiny ve vysokém tempu, je to fakt nářez."
A odpoledne?
" To máme další trénink. Máme dvanáct stanovišť v kruhu, na každém jsou medicinbály a dělají se tam cvičení. Interval mezi nima je asi dvacet vteřin. Když to dokončíte, přebíháte na další stanoviště. Kola se jedou dvě. je to fakt kruté, patřilo to k nejhorším tréninků, co jsem tady zažil."
Unavený jste tedy hodně?
" To určitě. Na druhou stranu jsem rád, že jsem ještě neodpadl jako někteří jiní, kteří si stěžují na svalové problémy. To musím zatťukat. Zatím se nějak držím, to první soustředění jsem něja dobrnkal a doufám, že zvládnu i to druhé. Čekají mě ještě tři celé dny."
Na ranní trénink vstáváte v sedm, kdy jste musel tak brzo z postele?
" Do školy, já jsem zvyklý, tohle mě nezlomí."
Ale asi jste takhle brzo neběhal?
" hmm, tak to si nejsem jistý. jedině za pana Busty jsme měli v Bohemce tréninky tak brzy. Ale mě taohle vstávání a brzká příprava nějak extrémně nevadí."
Už jste absolvoval i týmové focení, které proběhlo netradičně v uhelném dole. Jak to vypadalo?
" Byla to taková obří hala, ketrá byla plná uhlí. Stále vedle nějaké továrny. Vyfotili jsme se, podepsali helmy místním horníkům a odjeli jsme zpět na hotel."
To bylo rychlé. To jste ani nesfárali do dolu?
" Ne, ne. Byli jsme tam jen půl hodiny. Kromě focení a podpisů si někteří hroníci povídali i s hráči."
O vás byl zájem také?
" Zaregistroval jsem, že tam šel jeden horník za hráčem, který je z Řecka. Mluvili spolu řecky. Říkal jsem si, že by bylo hezké kdyby se tam objevil i Čech a pokecal si se mnou. Jenže bohužel, česká menšina tady není moc zastoupená."
V Německu jste už přes dva týdny. Už jste se s velkou životní změnou vyrovnal?
" Abych řekl pravdu, pořád si zvykám. Je tady stále jazyková bariéra, ne všichni tady mluví anglicky. Doufám však, že se to tady bude zlepšovat, na němčině pracuju."
Překvapilo vás něco?
" Všechno je na vynikající úrovni, ale to jsem věděl už když jsem sem přišel. Ale co ještě? ( zamyslí se). Tak to nevím..."
Takže jde vše podle plánu?
" No, to zase ne. Jsem z toho pořád docela vykulený. Byla to velká změna. Nechtěl jsem si to připouštět, ovšem změna to je opravdu velká."
Dopadlo to na vás?
" Asi ano. Není to nápor jen na fyzičku, ale i na psychiku. Jsem poprvé od rodiny a hned přišla tahle dvě soustředění za sebou. S přítelkyní jsem zase tolik nebyli. S rodiči, se ségrou a panem Stejskalem ( manažér) furt komunikuju, i tak to je však hodně náročné. Nevím, možná jsem nečekal, že to bude až tak težké. Ale msuím zatnout zuby a bojovat. Nic jinýho mě nezbývá."
