Zní to skoro neuvěřitelně. Do Edenu přišel jako záložník, sezonu začal v obraně a teď je v útoku. A tam dvacetiletý univerzál Adam Hloušek " řádí" jako černá ruka. Dal gól Tiraspolu, ve čtvrtek připravil dvě branky Šenkeříkovi. " Mě to zvláštní nepřijde, když jste na hřišti, je přece jedno kde." tvrdí Hloušek hráč s nadprůměrnou rychlostí a dynamikou.
Přesto, když vás trenér Jarolím seznamoval se záměrem využít vás v útoku, nebral jste to zpočátku tak, že si dělá legraci?
" On se mě nejdřív ptal, jestli jsem hrál někdy dřív v útoku. No, ale trošku jsme se na sebe usmívali. Nevěděl jsem co od toho čekat. ( směje se). Nakonec se to s Tiraspolem neplnilo. Byl jsem za to moc rád."
V útoku se cítíte nejlépe?
" Přesně tak. Je to jednoznačně tam. Dá se říct, že je to moje největší parketa."
Takže kdyby vás teďka kouč " šoupnul" do zálohy nebo do obrany, budete zklamaný?
( směje se). " Zklamaný ne, snažím se prostě, abych hlavně hrál a podával co nejlepší výkony."
Je těžké se v tak krátké době přeorientovat z obránce na útočníka?
( směje se) " U mě je to především o obraně. Tam se musím přeorientovávat na úkoly, jiné jsou dozadu i směrem dopředu. Útok mi žádný problém nedělá, já jsem vlastně do sedmnácti let hrál na hrotu, takže žádný velký problém v tom nevidím."
Máte to pořád zažité?
" Určitě, návyky tam jsou. Spíš jsem se na to hodně těšil, než abych přemýšlel nad tím, jaké úkoly budu plnit."
Už si váš otec ( Jiří Hloušek - trenér B týmu Jablonce) zvykl, že má ze syna útočníka? Nedávno jste spolu probírali defenzivní záležitosti a teď...
" Vlastně, když jsem mu psal, že proti Tiraspolu jsu do útoku, byl rád. Vrátil jsem se na své oblíbené místo. V Jablonci v áčku jsem hrál v záloze, když mě ale trenér poslal hrát za rezervu, tak jsem stoprocentně věděl, že mě táta postaví do útoku."
Se Zdeňkem Šenkeříkem vám to na hrotu výtečně klape. V čem si nejvíc vyhovíte?
" Určitě v tom, že víme, že když jeden jde proti míči, druhý zabíhá za něj. Pak nabíháme do vápna, návyky máme stejně, víme o sobě."
Věřil jste, že se ve Slavii tak rychle prosadíte?
" Tak šel jsem do Edenu s tím, že musím každý den dřít a dřít. Věřil jsem, že to přijde co nejdřív. Že to přišlo takhle brzy je jen dobře. Bylo příjemné, že když jsem byl nyní zraněný, že trenér se mnou každý den komunikoval, ptal se, jak to vypadá. Byly náznaky, že by to mohlo směřovat na pohár s Bělehradem. Vyšlo to."
Vaši bývalý spoluhráči z Jablonce vás přirovnávají, co se týče k přístupu k fotbalu, k Pavlu Nedvědovi. Sedí to?
" Myslím, že v pracovitosti, v takovém tom odhodlání odevzdat všechno fotbalu, tak tam trošku to přirovnání sedí. Je to ale z mé hlavy. Když si řeknu, že po tréninku pujdu trénovat, tak věřím, že mi to přinese ovoce v zápase."
Přídáváte si často?
" Dá se říct, že každý den. Jdu třeba na patnáct minut do posilovny nebo si dám švihadlo, odrazovku na schodech a tak. Každý den něco jiného. Směřuji všechno ke čtvrtečnímu poháru."
Vzal jste si příklad zrovna od Nedvěda?
" Přečetl jsem si o něm hodně, spoustu věcí co on dělal, jsem použil. Snažím prostě dělat to, co je pro mě nejlepší. Musím být o tom přesvědčený."
Prý dbáte i na jídelníček. Notujete si s koučem Jarolímem, který to hlídá?
(směje se) " Ne, to ne. Vůbec se o tom nebavíme. Mám to navyklé z Jablonce, jak se blíží zápas, je můj jídelníček přísnější. Přemýšlel jsem, co bude pro mě nejlepší, snažím se to praktikovat. Zatím to vychází."
V týmu vašeho otce je zvykem den po vyhraném zápase konzumovat utopence s hermelínem. Co na to táta říká?
" No, ten jim to tam přiváží. ( směje se). Je to vyhlášená lahůdka v Semilech, vyrábí to tam jeden pán, je tím proslulý po celém Libereckém kraji. Táta to vždycky slíbí klukům za výhru a to víc pak makají."
Když jste hrál v rezervě, dal jste si také utopence?
" Zpočátku to tak nebylo zavedené. Ale pamatuji si, že když jsem tam přišel hrát z áčka, tak to tak fungovalo, ale nedal jsem si."
Klobásy tedy u vás neexistují?
" To existují, možná však v létě nebo v zimě, když je dovolená. Jinak v průběhu sezony určitě ne."
zdroj: Deník Sport 23. srpna
